
NEZISKOVÁ ORGANIZACE SPOLEK PONNY Z.S.
UVĚDOMTE SI SVÉ DÍTĚ
Centrum pro děti a jejich rodiče
Pokud si jako rodiče nejste jisti výchovou dětí nebo cítíte sebemenší pochyby ve vztahu dítě a rodič, potom určitě není třeba panikařit, dejte sami sobě i dítěti čas a prostor. Nadechněte se a pozorujte konkrétní situace ve fázích.
Zpomalte a sledujte, ve kterém okamžiku se situace začne bortit nebo vymykat normálu nebo vás prostě jen naštve.

Jsme zde pro vás
Pokud si nejste jisti, zda jsme ti praví pro vás, stačí jen zavolat nebo napsat. Velmi rychle vyhodnotíme situaci a nabídneme Vám termín schůzky nebo nasměrujeme k jiné instituci.

We are here for you
If you are not sure if we are right for you, just call or write. We will evaluate the situation very quickly and offer you a meeting date or direct you to another institution.

ми тут для вас
Якщо ви не впевнені чи я вам підходжу, просто подзвоніть або напишіть. Ми дуже швидко оцінимо ситуацію та запропонуємо вам дату зустрічі або направимо до іншої установи.
Nejčastěji řešíme
Naše dítě nejí
Pro děti ve věku:
-
0,5 až 7 let (kojenci, batolata, předškoláci)
-
7 až 18 let (školáci a dospívající)
Důvody nechuti k jídlu:
Mikrobiální příčiny
Anorganické příčiny
Špatné stravovací návyky Nedozrálý nervový systém / smyslová přecitlivělost
Hledání kontroly a hranic
řešení :
diagnostika přístrojen Salvia
kůra pomocí Joalis kapek
úprava rituálů ve stravování
Naše dítě je pořád nemocné
Obecně tělo onemocní, pokud je oslabeno fyzicky nebo psychicky a vychýlí se tak ze své rovnováhy. Bakterie a viry v těle žijí a spolupracují a naše imunita je udržuje v patřičných mezích. Ale někdy se vyčerpá, nemá dostatek energie, živin, odpočinku a bakterie a viry převezmou vládu nad tělem. Imunita se také celý život učí a trénuje své buňky na nové podněty zvenčí, je v tom naprosto neúnavná a je to jejím největším úkolem. Je tedy důležité dítě odmala vystavovat co nejvíce běžným podnětům a imunitu tak učit. Nebojte se chodit mezi lidi, do přírody, do školky, nebuďte příliš úzkostlivý, pokud se dítě ušpiní. S každým nachlazením a kašlem bude imunita odolnější a lépe připravena na celý další život. Při nemoci se posouvá dítě ve svém emočním i fyzickém vývoji. Může onemocnět proto, že tělo potřebuje klid na svůj růst. Je třeba si uvědomit, že dítě neonemocní tím, že se setkalo s nemocným kamarádem, ale proto, že bylo samo nějak oslabeno. Některé děti jsou pořád nemocné a některé pořád zdravé, bez ohledu na to, s kým se setkají. Je třeba najít příčinu.
Naše dítě je často smutné
Pro malé miminko smutek není přirozený. Pokud je nakrmené a přebalené, není mu ani teplo ani zima, potom se na svět směje. Smutky přichází s uvědoměním si své pozice v rodině, ve společnosti. Něco je jinak a ono si neví rady. Příčiny je třeba hledat nejčastěji uvnitř rodiny, i když to právě bývá to nejtěžší. Pod svícnem největší tma. Důvodů pro dítě je nekonečně mnoho, vnímá samo sebe velmi vážně a zlehčování pocitů ostatními není úplně dobré. Na druhé straně dítě nesedí na trůnu a neporoučí rodičům. Hierarchie v rodině je důležitá a všichni si ji musí být plně vědomi. Každý hraje svoji roli. Pokud se role zpřehází, nastává chaos a anarchie. Dítě je zmatené a pokud rodina neplní svoji funkci, potom určitě nastane střet s realitou (školka, škola, zaměstnání, kamarádi, kolegové). Dítě se neorientuje, cítí nepohodu, úzkosti, zmatek. Hledám smysl života a nenachází ho. Má potom blízko k únikovým cestám (manipulace, závislosti, sebevraždy). Dítě musí vždy přiměřeně svému věku překonávat překážky, mít sny a cíle. Pokud má naprosto vše, přichází o sny, o svoji vlastní cestu, o pocit zaslouženého úspěchu a tím budování zdravého sebevědomí a do budoucna zdravých vztahů a šťastného života. A kde to všechno začalo?
Naše dítě nemluví
Děti obvykle začínají "žvatlat" mezi 9 a 18 měsícem. Od 2 let se rozvíjí již smysluplná řeč, většinou v krátkých větách. Největší boom řeči je mezi 3. a 4. rokem. Řeč se rozvíjí na základě dobře rozvinutého sluchu. Zde tedy můžeme hledat první problém. Pokud má dítě sebemenší problémy s rozvojem sluchového vnímání, řeč se opožďuje. Zásadním faktorem je zde okolí dítěte. Dítě by mělo poslouchat rodiče, jejich vyprávění, popisování, co je na obrázku a čtení příběhů na dobrou noc. Tím vším podporujete budoucí řeč. A nezapomínejte se ptát, co bylo na obrázku, jak to dopadlo v té pohádce. Vše nenásilně a s radostí. Pokud však máte pochybnosti, že se vše nevyvíjí, jak má, potom je na řadě odborné vyšetření sluchu a následně konzultace v poradně, kde Vám pomohou se zorientovat a nasměrovat další kroky.
Naše dítě má potíže s učením
Potíže s učením byste neměli odhalit až na základní škole, ale ideálně už v mateřské škole, kde sledujete, jak se rozvíjí jednotlivé dovednosti dítěte. Jedná se o hrubou motoriku, jemnou motoriku, grafomotoriku, zrakové vnímání, sluchové vnímání, schopnost uvažovat v logických souvislostech apod. Už ve školce Vám učitelky hlásí, jak dítě prospívá v jednotlivých oblastech a už zde upozorňují na oblasti zpomaleného vývoje. Měli byste tedy mít naprosto jasno, jak na tom Vaše dítě je a případné zásadní nedostatky řešit v pedagogicko-psychologické poradně. Je to velmi důležité, protože do věku 6 let ledacos ještě napravíte. Pokud jste potíže s učením zaznamenali až později na ZŠ, bude nezbytné vyšetření speciálním pedagogem a stanovení dalšího postupu. Ano, může se stát, že dítě bude potřebovat individuální přístup a zřejmě i více času na svoje úkoly. Ale tím svět nekončí, ba naopak, když víte, kde je problém, máte skvělou šanci věci řešit. Čím dříve, tím lépe.
Naše dítě má potíže s emocemi
a chováním
Miminka jsou šťastná. Tedy za ideální situace. Porod proběhl hladce, dítě bez potíží přijímá stravu, bez potíží vylučuje a má spokojenou maminku. Pokud se někde něco zvrtne, dítě může být plačtivé a později buď velmi úzkostlivé nebo naopak agresivní. A navíc je do věku 3 let emočně napojeno na matku a vnímá všechny její obavy a strachy. Už jako malé se tedy musí vyrovnat s řadou faktorů, které ho emočně formují a nejvíce se projeví při prvních setkáních v kolektivech, kde se dítě musí vyrovnávat s celou řadou nových výzev. Důležité je dítě odmala vést k samostatnosti, odvaze a laskavému přístupu k ostatním. Dítě se ale nejvíce učí nápodobou. Proto, co sami chcete, to sami dělejte. Co říkáte, do skutečně myslete vážně. Dítě se tak bude dobře orientovat i ve vašich pocitech a postupně začne chápat, jak na které pocity reagovat. Snažte se být upřímní k sobě a dítěti. To je klíč k budoucím úspěchům. Pokud přesto všechno máte doma malého mimozemšťana, nebojte se vyhledat někoho, s kým situaci proberete.
Rezervace



PŘÍBĚHY
"Centrum jsme navštívili s naším 4letým synem, nechtěl jíst, nechtěl si hrát, ve školce byl k dětem agresivní. Nastavili jsme společně program s kartičkami, byly na nich obrázky běžných denních činností. Synovi jsem vždy vysvětlili, co ho čeká a ukázali na kartičkách. Doma i ve školce jsme začali používat stejné karty.
Syn měl hlavně potíže vyjádřit, co by si přál. Logopedii nám ale doporučili až po vyšetření zraku a sluchu. Zjistili jsme, že syn špatně slyší, to jsme vůbec netušili. Nyní máme cvičení na rozvoj sluchového vnímání a pomalu začínáme trénovat i řeč."
"Náš nejmladší syn zlobí ve školce, vlastně tam vůbec nechce být. Odmítá společné hry, vycházky, výlety, malování. Někdy to vypadá, že se paním učitelkám spíše vysmívá. Ví, že může úplně vše. Po návštěvě poradenského pracoviště jsme odešli spíše rozladěni. Synovi bylo 5 let a nám bylo řečeno, že ve skutečnosti jeho rozumové schopnosti jsou na úrovni 7letého dítěte a my se k němu chováme často jako ke 4letému. A hlavně otec mu vždy ve všem vyhoví. Prý mu chybí otcovský vzor a hranice. Nám se to ale úplně nezdá. Rozhodli jsme se změnit školku. V této současné mu nerozumí."
"Naše holky 4 a 5 let se rády parádí, někdy jim to ráno zabere i hodinu, potom ale úplně nestíháme, co bychom měly. Chodíme pozdě do školky, k lékaři, prostě všude. Pro mě jako matku je ale důležité, aby si holčičky mohly o všem rozhodovat samy. Jako malá jsem nemohla nic, nedovolím, aby dcery znaly jen zákazy a příkazy. Ostatní prostě musí počkat. Nevadí mi to. Důležité jsou holčičky a jejich sebevědomí. Jsem přesvědčena, že budou takto v životě úspěšnější."
"Syn 6 let je pořád smutný. Vydělávám hodně peněz, koupím mu úplně vše. Má doma více hraček jak v celé školce. Ale sotva odejdeme ze školky, sedneme do auta, vidím, jak zesmutněl. Ve školce je prý veselý a upovídaný, ale doma ne. Na chvíli zabere, že koupíme nové lego nebo autíčko, ale vydrží to jen chvíli. Už si nevíme rady. Něco ho musí trápit."

